Informační technologie v oboru jakosti a spolehlivosti strojů

Information technology in field of quality and dependability of machines

 

Josef Pošta, Vladimír Jurča, Boleslav Kadleček

technická fakulta, Česká zemědělská univerzita v Praze

Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 - Suchdol

 

 

Informační technologie stále rychleji ovlivňují většinu oborů. Z pohledu univerzitní výuky se jedná o dvě hlavní linie, v kterých ji informační technologie ovlivňují. První je vědecká a odborná, tedy věcná stránka problematiky. Druhou je způsob presentace a interpretace poznatků a faktů, tedy didaktická stránka problematiky. Obě tyto linie jsou stejně významné a je jim třeba věnovat náležitou pozornost a rozvíjet je současně. V příspěvku je popsán současný stav a jsou uvedena typová řešení z oboru údržby, diagnostiky a řízení údržby.

 

 

osobní počítač; údržba; diagnostika; řízení údržby; jakost; spolehlivost; logistika; optimalizace;

 

 

                    Současný stav na katedře jakosti a spolehlivosti strojů

Obor jakost a spolehlivost strojů a zařízení zahrnuje tyto hlavní okruhy problémů:

·     vytváření jakosti strojů a zařízení a systémy řízení jakosti ve sféře jejich výroby, měření a hodnocení jakosti,

·     udržování jakosti ve sféře provozu a užití strojů a zařízení,

·     optimalizace a řízení obnovy strojů a zařízení ve sféře jejich provozu v podmínkách tržní ekonomiky

·     logistické řízení v systémech údržby a obnovy strojů a zařízení,

·     technologie a technika v systémech diagnostiky a údržby strojů a zařízení.

Uvedená široká problematika tvoří náplň celkem sedmi předmětů inženýrského a doktorandského studia. V jejich rámci je problematika dále dělena až na jednotlivá přednášená a procvičovaná témata, která je možno považovat za relativně samostatné úlohy. Tyto úlohy je možno různým způsobem a v různé míře řešit a presentovat s využitím moderních informačních technologií, tj. v současnosti s využitím osobních počítačů a počítačové sítě.

Současný stav a stupeň zpracování jednotlivých dílčích úloh pro použití počítače je možno považovat za první etapu. Jsou využívány možnosti univerzálních, obecných programových aplikací, pracuje se na jednotlivých počítačích, pouze menší část úloh využívá společný zdroj dat a programů připravených speciálně pro řešení dané úlohy. Pro zpracování úloh k částečnému nebo úplnému řešení na počítači nejsou stanovena žádná pravidla. Používají se programové aplikace, které jsou na fakultě k dispozici. Jsou také připravovány individuální programy v rámci řešení výzkumných projektů.

V současnosti jsou pro použití na počítači zpracovány téměř všechny úlohy seminárního charakteru a ty, kde převažuje zpracování údajů a vyhodnocení výsledků nad získáváním dat měřením. Na počítačovou formu řešení a zpracování budou postupně převedeny další úlohy, jejichž řešení bude vyžadovat přímý vstup dat ze snímačů, jejich zpracování a vyhodnocování v reálném čase a zpětné řízení procesu získávání dat. Tohoto typu jsou zejména úlohy technické diagnostiky.

                    Kontrola technického stavu převodovky s ozubenými koly

Při kontrole celkového technického stavu převodovky s ozubenými koly se zjišťují vůle v ozubení, činnost řadicího ústrojí, činnost synchronizačního ústrojí, hlučnost, vibrace apod. V případě, že je zjištěna celková vůle větší než dovolená, je převodovka v nevyhovujícím stavu. Přesnější specifikaci příčiny je možno provést po demontáži převodovky.

Měření vůlí v převodovce je snadné a rychlé. Postup u traktorové převodovky je následující: Motor je v klidu, je zařazen určitý převodový stupeň, jedno hnací kolo (výstup) je mírně zdviženo. Pootočením zdviženým kolem v jednom směru se vymezí všechny vůle mezi hnacím kolem a motorem. Od této výchozí polohy se měří úhel pootočení kola do vymezení všech vůlí v druhém směru. Zjištěný úhel odpovídá skutečné vůli daného převodového stupně.

Skutečný úhel se porovná s dovolenou hodnotou. Za zjednodušujících předpokladů lze dovolenou hodnotu úhlu vypočítat. Pro výpočet dovoleného úhlu pootočení je třeba znát počty zubů a moduly ozubení jednotlivých ozubených kol převodovky a funkční schema převodovky. Tyto údaje pro každý typ převodovky mohou být uloženy v počítači. Pro výpočet jsou provedeny tyto zjednodušující předpoklady:

·       montážní boční vůle ozubených kol má největší normou dovolenou hodnotu,

·       vůle v drážkách, perech a zubových spojkách převodovky je nulová,

·       valivá kružnice ozubených kol je totožná s kružnicí roztečnou,

·       boční vůli považujeme za délku oblouku na roztečné kružnici,

·       u kuželových kol se počítá s průměrem, určeným jako roztečný průměr čelních kol, tedy podle vztahu d = m.z (m = modul, z = počet zubů)

Postup výpočtu:

1.   Určí se dovolená boční vůle první dvojice zabírajících ozubených kol

                                                   S = O1 + O2 + vm12                                                               (1)

S         dovolená boční vůle                                            mm

O1       dovolené opotřebení boku zubu kola č. 1           mm

O2       dovolené opotřebení boku zubu kola č. 2           mm

vm12   montážní boční vůle kol 1 a 2                             mm

Obr. 1 Boční vůle v ozubení

 

Tabulka 1 Dovolené hodnoty bočních vůlí

m

vm12

O1 + O2

3

0,15

1,10

4

0,20

1,20

4,5

0,23

1,20

5

0,25

1,30

6

0,30

1,40

 

2.   Určí se úhel pootočení kola dvojice, bližšího výstupu

                                                                                                                       (2)

a        úhel pootočení kola                                                    rad

r2        poloměr roztečné kružnice kola bližšího výstupu      mm

z2        počet zubů kola bližšího výstupu

3.   Úhel pootočení se redukuje na výstup

                                                          ared = a . i                                                                      (3)

ared     redukovaný úhel pootočení                                        rad

i          převodový poměr mezi uvažovaným kolem a výstupem

 

4.   Kroky 1. až 3. se provedou pro každou další dvojici zabírajících kol

5.   Určí se celkový dovolený úhel pootočení na výstupu

                                                                                                                         (4)

ac       celkový úhel pootočení při daném převodovém stupni na výstupu   rad

ared.j   redukovaný úhel pootočení j-té dvojice kol

j          pořadové číslo dvojice zabírajících kol

n         počet dvojic kol zabírajících při daném převodovém stupni

 

Výpočet se provádí pomocí programu v jazyku BASIC. Do programu se mohou zadávat vstupní údaje přímo z báze údajů o jednotlivých typech převodovek. Tak program umožňuje rychlý výpočet dovolené hodnoty, dovoluje rovněž simulace různých alternativ, které se projeví změnou vůle kdekoliv v převodovce. To je příznivé pro výuku, usnadňuje to pochopení podstaty problému. Pro praktické použití je možný stejného postup. Na základě zkušeností je však třeba postupně zpřesňovat údaje o dovoleném opotřebení jednotlivých ozubených kol.

 

                    Využití výpočetní techniky v diagnostice spalovacích motorů

Při klasické volné akceleraci je motor plně zatížen urychlováním vlastních setrvačných hmot a překonáváním vlastních pasivních odporů. Měří se úhlové zrychlení klikového hřídele a při známém momentu setrvačnosti urychlovaných hmot se vypočítají  jeho výkonové parametry dle vztahů

                                                                                                                                 (5)

                                                                                                                                (6)

M -  točivý moment                                                               N.m

P - výkon motoru                                                                   kW

I  - moment setrvačnosti (konstanta motoru)                       kg.m2

e - měřené úhlové zrychlení klikového hřídele                     rad.sec-2

w - měřená úhlová rychlost klikového hřídele                     rad.sec-1

 

Použití této metody je výhodné zejména u atmosférických motorů při zjišťování jejich výkonových parametrů. Výhody oproti klasickému měření na výkonové brzdě jsou zejména v nízké investiční náročnosti na zařízení, odpadá demontáž motoru a měření je velice rychlé (řádově několik vteřin). Vysoká rychlost měření však na druhé straně způsobuje u této metody problémy při měření výkonových parametrů přeplňovaných motorů způsobené zpožděním turbodmychadla, při měření spotřeby paliva způsobené zpožděním palivoměru, při měření výfukových exhalací  způsobené zpožděním infraanalyzátoru, resp. opacimetru.

Výše zmíněné problémy lze eliminovat použitím quazistatické metody měření, která spojuje výhody akceleračního měření při dynamických otáčkových režimech se  statickým zatížením při ustálených otáčkách motoru. V zásadě se jedná buď o zpomalení akceleračního děje pomocí přídavných setrvačných hmot nebo krátkodobé ustálení otáček motoru pomocí provozních vozidlových brzd. Vozidlo je svými hnacími koly umístěno na dvou párech volně se otáčejících válců, respektive mohou být hnací kola též pouze nadzdvihnuta, případně lze měření uskutečnit při jízdní zkoušce vozidla na komunikaci. Pro každý uvedený případ je nutno do výpočtů zahrnout nejen všechny dodatečné urychlované setrvačné hmoty včetně jejich pasivních odporů, ale i případné valivé a jízdní odpory v závislosti na otáčkách kol, resp. rychlosti jízdy.

Uvedená idea je realizována v diagnostickém přístroji POWER-TESTER. Jeho základem je procesor „Siemens“, s operační pamětí 256 kb RAM. Měřící a vyhodnocovací program je napsán ve strojovém kódu a uložen v paměti Eprom. Výsledky měření a nabídka ovládání jsou zobrazovány na grafickém LCD displeji. Výsledky měření lze vytisknout na tiskárně, případně lze data exportovat do běžného osobního počítače.

Na displeji přístroje se zobrazují vnější otáčkové charakteristiky měřeného motoru, tj. výkon v kW a točivý moment v N.m. Dále lze současně zobrazit etalonové hodnoty výrobce motoru, nebo výsledné hodnoty jakéhokoli uloženého předchozího měření téhož typu motoru. Případně lze zobrazit výsledné naměřené hodnoty výkonových parametrů v tabulce.

Obsluha přístroje je řešena pomocí nabídkového menu na obrazovce a ovládána pomocí tlačítek. K dispozici je rovněž pro každý úkon stručná elektronická nápověda přímo na displeji.

Motor se před měřením ohřeje na  provozní teplotu, připojí se snímací sonda  a napájení 12 V. Zvolí se  typ  měřeného motoru  a z nabídky na obrazovce se zvolí typ měření.  V  případě  měření výkonu se otáčky  motoru  plným  sešlápnutím   plynového  pedálu zvýší až  na maximální (u starších typů motorů je nutno dát pozor na přetočení motoru).

Příklad quazistatického měření výkonových parametrů přeplňovaného motoru Tatra 12V je na obr. 2. Měření bylo prováděno při jízdní zkoušce. Při zařazeném 3. rychlostním stupni a plné dodávce paliva byly otáčky motoru sníženy vozidlovou brzdou cca na 1000 ot/min, poté byla brzda uvolněna a bezprostředně poté bylo měřeno úhlové zrychlení klikového hřídele motoru, stále při plné dodávce paliva. Pro porovnání jsou zobrazeny hodnoty výkonových parametrů měřených volnou akcelerací (čárkované tenké křivky).

 Z obr. 2 je zřejmé, že je podstatné navýšení naměřených výkonových parametrů při quazistatické metodě měření oproti měření při volné akceleraci. Výsledky byly porovnány s měřením na výkonové brzdě a lze konstatovat, že v případě quazistatické metody hodnoty korespondují s klasickou brzdou, přičemž hodnoty změřené při volné akceleraci odpovídají parametrům motoru atmosférického, tj. s vyřazeným turbodmychadlem.

 

Obr. 2 Rychlostní charakteristiky přeplňovaného motoru vozidla Tatra 12V,     
 quazistatické měření (plné křivky) a volná akcelerace (tenké čárkované křivky)

 

Popisovaná metoda představuje, s ohledem na relativně nízké pořizovací náklady na měřící zařízení, alternativu ke klasické výkonové brzdě. Může se uplatnit při diagnostické kontrole všech typů vozidlových motorů. Je také velmi vhodná pro výuku diagnostiky.

 

 

                    Počítačová podpora řízení údržby ve výrobních podnicích

 

V současné době stojí řada podniků před problémem, jak zlepšit kvalitu a funkčnost stávajícího systému údržeb. Ať už je důvodem pro změnu systému údržeb prostá snaha o omezení ztrát a zvýšení zisku, nebo požadavky norem řady ČSN ISO 9000 na program údržby a zajištění způsobilosti výrobního zařízení (důsledkem realizace těchto požadavků by však opět mělo být omezení ztrát a zvýšení zisku), základní předpoklad pro kvalitní řízení údržeb je stejný - správná koncepce, tedy vhodný systém a metoda řízení údržby a přehledná a průběžně aktualizovaná dokumentace o činnosti systému.

Volba systému a metody řízení údržby by měla být provedena s cílem maximálního ekonomického efektu. Je zřejmé, že zvyšováním kvality systému údržeb je omezována řada ztrátových položek (zejména ztráty vlivem snížení životnosti výrobního zařízení, výpadků výroby, prostojů výrobního zařízení, nákladů na přesčasy údržbářů, náhradní díly, nadstav zásob ve skladu), ale současně to vyvolává zvýšení nákladů na sebe sama (zaškolení pracovníků, zvýšení podílu administrativních činností, v případě počítačového řízení i nákup hardware, software, náklady na prvotní naplnění daty aj.). Tyto tendence působí proti sobě. Je zřejmé, že pokud v podniku systém údržeb v podstatě neexistoval, lze zavedením jakéhokoliv systému docílit významné úspory při minimálních nákladech. Pokud v podniku je zaveden kvalitní systém údržeb, potom náklady na jeho další zlepšování nejsou obvykle úměrné docílenému snížení ztrát. Z těchto úvah je třeba vycházet i při výběru metody počítačového řízení údržby, tedy vybrat takovou metodu, která v daném podniku přinese maximální celkový efekt.

Plánování preventivních údržeb vychází ze znalosti údržbářských intervalů jednotlivých strojů a zařízení, tj. doby provozu (či doby používání, tj. kalendářního stáří) stroje mezi údržbami, nebo ze znalosti varovných limitů provozních parametrů. Základním předpokladem pro určení okamžiku potřeby údržby je zde tedy přesná evidence doby používání nebo doby provozu, nebo evidence hodnot naměřených provozních parametrů všech zájmových strojů a zařízení. Systém pravidelně sleduje změny zvoleného diagnostického signálu u každého stroje a zjištěné hodnoty srovnává se zadaným limitem pro údržbu. V dostatečném předstihu pak informuje o potřebě vykonání údržby na konkrétních strojích.

 

Kvalitní řízení údržby předpokládá především kompletní dokumentaci všech faktorů týkajících se údržby, jejichž množství a vzájemná provázanost přímo vyžaduje podporu výpočetní techniky. Komplexní přístup k řízení údržby předpokládá existenci a pravidelnou aktualizaci bází dat, které jsou schopny pomoci zodpovědět následující otázky:

Co (udržovat) - báze strojů a zařízení podniku

Kdy           - báze intervalů údržeb, diagnostiky a oprav, mezních diagnostických signálů

Kdo           - báze pracovníků údržby podle kvalifikací

Jak             - báze údržbářských, diagnostických a opravářských postupů

Čím           - báze pomůcek, nářadí, materiálu a náhradních dílů, měřicích přístrojů

Za kolik     - báze nákladů vynaložených na údržbu

 

Stručný popis jednotlivých bází dat:

1.   Báze strojů a zařízení podniku obsahuje základní údaje o jednotlivých strojích, tj. typ stroje, výrobní číslo, evidenční číslo, výrobce, dodavatel, datum instalace, záruční podmínky, pořizovací cena, dokumentace aj. a údaje potřebné pro řízení údržby, které je nutné pravidelně aktualizovat. Jde zejména o dobu provozu, intervaly údržby, aktuální cenu stroje, zda údržbu stroje zajišťuje externí pracoviště aj.

2.   Báze intervalů údržeb a mezních diagnostických signálů by měla obsahovat normativy diagnostických signálů pro vykonání jednotlivých stupňů údržeb u všech strojů.

3.   Báze pracovníků údržby obsahuje informace o údržbářích, o specializaci, kvalifikaci, absolvovaných kurzech a školeních, popř. i základní personální a mzdové informace. Je základní pomůckou pro přiřazení konkrétního pracovníka  na danou údržbářskou operaci.

4.   Databáze údržbářských a diagnostických postupů, ze které lze vycházet při sestavování příkazů k údržbě. Báze obsahuje podrobné a jasné postupy pro konkrétní údržbářské, diagnostické a opravárenské operace, normy času, pracnosti, požadavky na pracovní třídy, kvalifikace, popř. i ohodnocení nákladů na jednotlivé operace.

5.   Báze pomůcek, nářadí, materiálu a náhradních dílů, diagnostických a měřicích přístrojů přiřazuje ke každé operaci údržby potřebné vybavení pracovníků údržby, podrobně a přesně specifikuje vše, co si musí vzít údržbář sebou.

6.   Báze vynaložených nákladů na údržbu, opravy a diagnostiku všech strojů a zařízení, která při plně počítačovém řízení údržby vychází z výše uvedených bází dat, tj. pracnost x hodinová sazba údržbáře, pracnost x náklady na nářadí, náklady na náhradní díly a provozní hmoty při dané údržbářské operaci, náklady na externí pracovníky atd.

Uvedené databáze jsou vzájemně úzce propojené. Z uvedeného popisu struktury databází je zřejmé, že báze dat od sebe nelze zcela oddělit - např. bod 1 (limity údržby) velmi úzce souvisí s bodem 2 (báze intervalů), konstrukce stroje (tedy bod 1) předurčuje údržbářský postup (bod 4), požadavky na kvalifikaci, přístroje, náhradní prvky bodu 5 vycházejí z bodu 4 atd.

 

Systém kontinuálně sleduje diagnostické signály všech evidovaných strojů, porovnává je se zadanými intervaly údržeb a informuje řídicího pracovníka o potřebě vykonání údržby na konkrétním stroji. Úkolem řídicího pracovníka pak je sestavit pro tento stroj pracovní příkaz údržby s využitím výše uvedených databází - zjistí si jaké profese údržbářů, pomůcky, náhradní díly, pomocný materiál, jaký pracovní postup atd. údržba vyžaduje (z těchto informací může sestavit trvalý pracovní příkaz pro daný stroj s tím, že při další údržbě bude upřesněn pouze konkrétní údržbář a datum provedení). Pro kompletaci pracovního příkazu musí z báze vytížení údržbářů ("kalendáře") a časové potřeby stroje ve výrobě nalézt optimální termín pro vykonání údržby, na nějž rezervuje ve skladu potřebné náhradní díly, materiál a přístroje. Pod pojmem optimální termín pro vykonání údržby je třeba chápat termín takový, který zabezpečí vykonání údržby s nejnižšími náklady (optimalizační řešení: prostoj stroje - přesčasy údržbáře). Vytvořenému pracovnímu příkazu může být přiřazena priorita podle naléhavosti. Obdobným způsobem jsou vytvářeny příkazy k provedení preventivních oprav a diagnostických měření jednotlivých strojů.

Jakmile je údržba vykonána, systém si uloží náklady na údržbu a případné kódy poruch pro následné analýzy a začíná sledovat růst intervalu údržby opět od nuly. V případě provádění diagnostiky je k danému stroji uložena naměřená hodnota provozního parametru. Pracovní příkaz může sloužit i jako podklad pro výpočet mezd údržbářů. Jelikož jsou přístupová práva k jednotlivým modulům systému, tedy například právo k vydávání pracovních příkazů a právo zapisovat provedené údržby do systému, jednoznačně určena uživatelskými hesly, má systém další výhodu, kterou je bezdokladový styk v rámci podniku. Pokud provádí například pracovník účtárny výpočet mezd údržbářů na základě pracovních příkazů získaných z počítačového systému řízení údržby, nepotřebuje žádné dodatečné podklady „na papíře".  Principiální schéma plně počítačového řízení je na uvedeno obrázku 3.

            Obr. 3  Schéma plně počítačového řízení údržby

Zásadní nevýhodou plně počítačového řízení údržby zejména v menších a středních podnicích, pomineme-li náklady na pořízení a udržování systému, je ohromná pracnost zvláště prvotního naplnění databází, ale i jejich pravidelné aktualizace. Systém lze zjednodušit tak, že jako diagnostický signál použijeme dobu používání a zároveň ponecháme větší část zodpovědnosti na vedoucím údržby a údržbářích:

1. Činnost bloku 1 se při řízení údržeb podle doby používání výrazně zjednoduší - řízení vychází ze zadaného data instalace stroje a aktuálního data, systému není třeba dodávat další informace o době provozu či provozních parametrech.

2. Pokud jsou v podniku kvalifikovaní a schopní údržbáři, nebudou potřebovat vytištěný pracovní postup a lze ponechat v jejich kompetenci,  aby si na předem plánovanou údržbu zajistili vše potřebné. Pak je možné ze schématu vyřadit bloky komunikace se skladem, tzn. bloky 3, 7 a 10, dále se podstatně zjednoduší struktura báze strojů a zařízení (odpadnou položky „pracovní postup“, „pomůcky a nářadí“ a „ND a pomocný  materiál“)

3. Jestliže dále předpokládáme, že rozsah činnosti údržeb v podniku je takový, že některé další potřebné informace je schopen evidovat vedoucí údržby, dojde k dalšímu zjednodušení systému. Jedná se o bloky 11, 12 a položku báze strojů a zařízení „požadavky na kvalifikaci“.

 Při výše uvedených předpokladech lze vyřadit i blok 4 „Vydání pracovního příkazu“ - forma jeho vydání bude velmi jednoduchá, bude zde pouze konkretizován stroj, druh a plánované datum údržby.

Uvedené zjednodušení systému řízení údržeb bude pro některé podniky přijatelné a výhodné. Pro úplnost je však třeba uvést i jeho hlavní negativní dopady:

·    doba používání nemusí u některých strojů vyjadřovat skutečné změny technického stavu, zejména při jejich nerovnoměrném či nárazovém užívání

·    předpokladem správné funkce systému je schopný vedoucí údržby a kvalitní údržbáři

·    komunikace s ostatními útvary podniku je výrazně omezena

Základní požadavek na počítačový program řízení údržby je, aby i přes uvedená zjednodušení výrazně napomáhal řízení údržeb, urychlil rutinní činnosti, umožnil dobrou dokumentovanost systému řízení údržeb a zároveň byl snadno ovladatelný a nenákladný.

Pro tyto účely byl proveden rozbor úrovně vybavení útvarů údržby hardwarem a softwarem, z něhož vyplynuly tyto poznatky:

·    celá řada podniků je vybavena poměrně zastaralou výpočetní technikou, vyskytují se ještě počítače řady 386, počítače řady 486 a Pentium mají často malou operační paměť

·    nejčastěji používaným textovým editorem je MS Word (2, 6 či 7)

·    nejpoužívanějším tabulkovým procesorem je MS Excel (4 či 5) a s poměrně dosti velkým odstupem pak Lotus

·    na řadě počítačů jsou instalovány WINDOWS, velmi často i přes nedostatečný výkon počítače

Na základě těchto vstupních požadavků, rozboru nejčastěji používaných ostatních softwarových produktů a průzkumu současné úrovně vybavení výrobních podniků hardwarem byla navržena struktura programu a následně sestaven a odladěn program pro počítačovou podporu řízení údržeb, který je vhodný zejména pro sektor údržeb v menších a středních podnicích. Program nevyžaduje úplné naplnění všech položek bází dat, vytvořené databáze lze eventuálně snadno importovat do větších podnikových systémů, s databázemi lze rovněž pohodlně pracovat v jiném software, zejména při požadavku výpisů bází či grafických prezentací, které uvedený program neposkytuje.

Tento program neřeší řízení údržeb komplexně jako velké síťové systémy, neposkytuje elektronickou komunikaci s dalšími útvary podniku, některé aspekty řízení údržby jsou ponechány v rukou vedoucího údržeb a údržbářů, některá specifická zpracování dat vyžadují import bází do jiného software. Jedná se zejména o import databází do komentované tabulkové formy např. v editoru MS Word, nebo o různé třídění či filtrování bází a následné grafické zpracování například tabulkovým procesorem MS Excel. Výhodou je však snadná obsluha, malá pracnost při plnění a aktualizaci bází a předpokládaná nízká cena, v porovnání s plně počítačovými systémy řízení údržeb řádově stokrát nižší.

*   *   *

Je zřejmé, že počítačová technika zasahuje velmi výrazně i do univerzitní výuky a že toto zasahování a ovlivňování bude nabývat na intenzitě. Domníváme se, že ve výuce bude nadále nutno zachovávat takový přístup, kdy se studenti postupně seznamují s principy a způsoby řešení dílčích problémů a propracovávají se k poznání a pochopení rozsáhlejších systémů, které se učí využívat a doplňovat je novými poznatky i daty.

Informační technologie se dnes i v oboru jakosti a spolehlivosti strojů a zařízení jeví jako velmi užitečný nástroj, který však je prostředkem, nikoliv cílem odborné a pedagogické práce v oboru.

                    Literatura:

HAVLÍČEK, J. - POŠTA, J. - LEGÁT, V. - LACINA, J.:  Provozní spolehlivost strojů 3 a 4. /Učební texty/. Praha, MF VŠZ, 1988, 188 s.

ISO 9000‑9004 Series of ISO Quality Management and Quality Assurance Standards, 1986.

JURČA,V.: Počítačová podpora řízení údržby ve výrobních podnicích. In: "Údržba, udržovatelnost a spolehlivost strojů v systémech jakosti". ČSJ, Praha, 1996. ISBN 80-02-01075-2.

KADLEČEK B., PEJŠA L.: Kvazistatické měření výkonových parametrů vozidlových motorů. in: Quality and Reliability of machines, Slovenská polnohospodárska universita, Nitra 1997, ISBN 80-7137-375-3

KADLEČEK B.: Některé možnosti diagnostického posouzení postupně narůstajících poruch spalovacích motorů. In: Sborník mezinárodní konference  o technické diagnostice strojů a strojních zařízení DIAGON´98, Akademia centrum, Zlín 1998.

LEGÁT,V.- JURČA,V.: Údržba v systémech jakosti. Text pro stejnojmenný kurz. ČSJ, Praha, 1997.

LEGÁT,V.‑ MYKISKA,A.- JURČA,V.: Spolehlivost a jakost výrobků a služeb. Technik, 4/1995, s.37-39.

LEGÁT,V.‑ ŽALUDOVÁ,A.‑ JURČA,V.: Význam preventivní údržby a její optimalizace v komplexním systému jakosti. In: Sborník přednášek konference JAKOST'94, RCQ Ostrava 1994. s. 259‑272.

PEJŠA L., KADLEČEK B., OTTO K.: Diagnostický systém pro zlepšení ekonomiky a ekologie provozu vozidlových motorů. Výzkumná zpráva EU COST 319.10, ČZU Praha 1996

POŠTA, J.: Technologie údržby a oprav strojů. TF, ČZU, Praha, 1995, 196 s., ISBN 80-213-0248-8